Rozvoj řeči v běžném denním shonu

Rozvoj řeči v běžném denním shonu: aneb jak cvičit s dětmi, aniž by si toho nutně všimly

Odcházíte z návštěvy logopedické ambulance a máte v rukou různé materiály s pokyny na domácí cvičení? Po terapii v ambulanci totiž čeká většinu dětí nácvik a práce v domácím prostředí. Plánování a především motivace k tomuto cvičení však primárně leží na bedrech rodičů. Ti často přiznávají, že se svými dětmi nestíhají cíleně trénovat zadané úkoly. Jejich představa je často taková, že dítě musí sedět spořádaně u stolu, vyplňovat pracovní listy, pilovat slovní zásobu a nebo před zrcadlem cvičit motoriku jazyka. Skutečnost je ale úplně jiná. Děti nejen předškolního věku se učí nejlépe a nejrychleji prožitkem, hrou, ale i skrze každodenní činnosti a v běžné interakci se svým okolím. Pro úspěšný rozvoj komunikace, slovní zásoby, porozumění i artikulaci hlásek je mnohdy efektivnější dané činnosti zakomponovat do běžného denního procesu. Nejlépe tak, že si dítě ani neuvědomuje, že logopedii cvičí. 

Jak tedy na to? Jaké momenty v průběhu dne lze využít k nenápadnému tréninku a procvičování potřebných dovedností? 

Cesta z bodu A do bodu B

Skvělou příležitostí pro takovýto trénink mohou být cesty autem nebo hromadnou dopravou. Místo toho, aby dítě tiše sledovalo ubíhající cestu nebo (nedej bože) sledovalo hry a videa na telefonu, můžete si společně hrát se zvuky a slovy. Zkuste si zahrát obdobu slovního fotbalu přizpůsobenou mladším dětem tak, abyste navazovali slova na sebe pomocí poslední slabiky. Společně hledejte věci, které začínají na stejnou slabiku či hlásku nebo vymýšlejte rýmy k různým věcem, které dítě vidí z okna (pes-les, cesta-vesta…). Můžete podporovat sluchovou paměť i tím, že se při jízdě hromadnou dopravou snažíte zapamatovat si co nejvíce zastávek, kterými projíždíte za sebou. Zároveň tím, že společně popisujete samotnou cestu a upozorňujete na zajímavosti v okolí, přirozeně rozšiřujete dítěti slovní zásobu a podporujete prostorovou orientaci. Takové hry a aktivity mohou obyčejný nudný přesun proměnit v zajímavou cestu plnou objevování.

Nakupování 

Další skvělou příležitostí pro trénink může být obyčejný nákup potravin. Už v obchodě můžete dítě zapojit do třídění a kategorizace předmětů. Nechte ho určovat, co patří mezi ovoce či zeleninu, co patří doma do lednice a co patří do spíže. Hledejte společně produkty stejné barvy, stejné počáteční hlásky a slabiky či počtu slabik. Následné domácí zpracování nakoupených potravin a vaření pak nabízí obrovský prostor pro rozvoj všemi smysly. Zkoumejte, jak dané suroviny voní, jakou mají barvu, jestli jsou na dotek tvrdé nebo měkké, teplé nebo studené. Vše pojmenovávejte. Nezapomínejte ani na slovesa a komentujte, co právě děláte, ať už mícháte, krájíte, pečete. Výborně se při společném vaření trénuje i pracovní paměť a porozumění složitějším pokynům. Stačí dítěti zadat úkol, který se skládá z více kroků, například: “Přines prosím z lednice dvě mrkve a máslo a polož je vedle dřezu.” 

Ranní a večerní rutina

V rámci ranního i večerního čištění zoubků můžeme konečně zcela přirozeně využít zrcadlo na cviky k posílení nejen jazyka. Dětem dává okamžitou vizuální zpětnou vazbu, takže samy hned vidí, jak správně pracuje jejich pusinka. A pokud zrovna nemáte po ruce zrcadlo? Vůbec nevadí, hravě ho můžete „zasuplovat“ vy sami. Důležité je nedělat z logopedie strašáka, něco za trest či za odměnu, na kterou se dítě připravujete s napětím už od oběda. Když trénink přirozeně navážete například na zmíněné čištění zoubků, po čase si dítě tyto kroky spojí dohromady a samotné cvičení pak vyplyne automaticky a bez odmlouvání. 

Večerní rutina jako je úklid hraček nebo koupání nabízí opět další prostor pro procvičení gramatiky, ale i časové posloupnosti. Popisujte, co má dítě udělat, co ho čeká, ale i co již vykonalo. Nechte ho samotné řídit si večerní rutinu a přemýšlet nad všemi úkony, které je třeba zvládnout, než půjde spát. Samotný úklid hraček se navíc dá proměnit v praktický trénink předložek, které mnohým dětem dělají potíže. Místo obecného “ukliď to” můžete dávat konkrétní instrukce zaměřené na prostorové pojmy. “Dej auto do krabice, stavebnici pod postel a knihu na poličku.” nebo naopak vybízet: ”Kam si myslíš, že patří ten medvídek?“

Zlaté pravidlo logopedického úspěchu je, že kvalita vždy převažuje nad kvantitou a rutina a opakování nad intenzivním nahodilým tréninkem. Vaším úkolem není dítě neustále opravovat a upozorňovat na chyby, ale rodič by měl být dobrým mluvním vzorem, motivací k tomu se zlepšovat a podporou skrze pozitivní zpětnou vazbu. I ty nejobyčejnější chvíle všedního dne totiž v sobě mohou skrývat obrovský potenciál pro rozvoj dětské řeči a porozumění.